Bělásci a žluťásci

Tito motýli nejsou vázáni na jedno stanoviště. Poletují krajinou a hledají nektar, partnery k rozmnožování a živné rostliny pro  svoje housenky. Jsou tedy výborní a rychlí letci. Bělásek zelný létá na obrovské vzdálenosti- až stovky kilometrů.

Mnohé druhy mají za rok více generací- tedy potomci svých rodičů se líhnou ještě tentýž rok a někdy jim stihnou zajistit i vnoučata. V době jejich líhnutí už jsou ale prarodiče i rodiče dávno mrtví.

Výjimkou je žluťásek řešetlákový- z našich motýlů má nejdelší život. Žije celý jeden rok a přezimuje jako dospělec. Proto patří k prvním jarním motýlům.

Nejběžnější bělásek řepkový krásně voní po citrónu. Samice tohoto druhu se páří s více samci. Každý z nich jí dává při páření společně se spermiemi "svatební dárek" obsahující živiny, které samičce prodlužují život a zvyšují počet kladených vajíček.

Většina bělásků ani žluťásků není ohrožena, ale některé náročnější druhy ubývají. Žluťásek barvoměnný ovšem v ČR vyhynul vinou příliš aktivní, celoplošné a nepromyšlené péče o louky. 

Babočky

Tito převážně velcí motýli jsou nádherně pestře zbarvení, pokud však složí křídla, jsou téměř neviditelní. Napodobují svým tvarem a zbarverním uschlé listy nebo kůru stromů.

Babočky se potulují krajinou a hledají vhodná místa ke slunění, k sání nektaru a páření, samice vyhledávají živné rostliny pro svoje housenky. Nejsou tedy vázány na jedno staviště. 

Babočka bodláková a babočka admirál jsou stěhovavé, zimu přečkávají v telých krajích jižní Evropy a severní Afriky. Za život urazí i tisíce kilometrů. 

Řada druhů přezimuje jako dospělci a objevují se tedy již s prvním jarním sluníčkem.

Většinou střídají za rok více generací. Úžasným fenoménem je barevná odlišnost jarní a letní generace babočky síťkované. Jarní jedinci jsou oranžoví, letní jedinci černí.

Řada baboček je vázána na kopřivy, vyhledávají osluněné rostliny. Housenky často žijí ve velkých shlucích, najdeme je nejčastěji na vrcholu kopřiv. 

Batolci, bělopásci, perleťovci a hnědásci

Všechny tyto skupiny motýlů patří do příbuznosti baboček.

Batolci jsou nádherní velcí motýli s duhově měňavými křídly. Obývají lesní světliny, často podél cest a vodních toků. Jsou výborní letci, pohybují se na velké vzdálenosti. 

Bělopásci milují okraje a světliny listnatých lesů. Všechny druhy jsou ohrožené, především přeměnou světlých lesů na stinné jehlličnaté monokultury.

Perleťovci jsou velice pestrou skupinou motýlů od malých druhů po velké, od mokřadních druhů po vyloženě stepní. Většina druhů je ohrožena.

Hnědásci jsou drobní motýli podobní perleťovcům. Jsou velmi věrní místu svého vylíhnutí, celý život žijí na jednom stanovišti. Téměř všechny druhy jsou silně ohroženy, některé přežívají v posledních malých populacích.

Křídla všech perleťovců a hnědásků vypadají z lícové strany velmi podobně. Abyste rozeznali jednotlivé druhu, musíte si je prohlédnout zespodu. 

Modrásci

Druhově bohatá skupina drobných motýlků. Všichni jsou modří, ale přitom tak jiní- létají v různou dobu a mají velmi rozmanité ekologické nároky.

Jsou mezi nimi druhy vyložené stepní, i druhy mokřadní. Všichni ale milují sluncem prozářené biotopy.

Pokud je od sebe chcete rozlišit, musíte si dobře prohlédnout rubovou stranu křídel. Shora jsou si všechny druhy velmi podobní.

Téměř všechny druhy jsou myrmekofilní-tj. potřebují k svému vývoji mravence. Specializované druhy se bez nich neobejdnou.

Housenky takových druhů se vyvíjí nejprve na hostitelské rostlině (např. krvavec toten, mateřídouška, hořec hořepník), poté se imitují larvy mravenci a žijí v mraveništích. Jsou masožravé. Buď se nechají krmit, nebo přímo žerou mravenčí larvy a kukly.

Celá řada druhů je díky své specializaci na živné rostliny, mravenčí hostitele i biotopy na pokraji vyhubení. Nejsen u nás, ale v celé Evropě.

Otakárkovití

Asi nejnápadnější skupina našich motýlů.

Pestrokřídlec podražcový a jasoň dymnivkový patří k našim nejohroženějším motýlům. Žijí pouze na Jižní Moravě v lesních lemech a světlinách.

Jasoň červenooký u nás plně vyhynul, nepůvodní nově založená populace přežívá v lomu u města Štramberk.

Otakárek fenyklový je sice zákonem chráněný, ale bezprostředně ohrožený není. Vyskytuje se ve všech teplejších oblastech. Patří k motýlům s otevřenou populační strukturou, je výborný letec.

Otakárek ovocný je teplomilný druh skalních lesostepí, poměrně hojný je třeba v Praze. V posledních letech se šíří.

Oba druhy otakárků se srocují za účelem páření na vyvýšených místech (tzv. hilltoping), např. význačných kopců nebo kolem hradních zřícenin. 

Okáči

Jejich křídla zdobí různý počet nápadných ok.

Jsou nesmírně pestrou skupinou, zahrnuje drobné druhy i jedno z našich největších motýlů, druhy teplomilné a stepní i druhy vyloženě vysokohorské.

Okáči celý život žijí na jednom místě a jsou velmi citliví na kvalitu svého biotopu.

Řada druhů je lesních, ale současné smrkové šílenství je hubí. Potřebují otevřené lesy s dostatkem slunce ve všech patrech.

Pět druhů na území ČR již úplně zmizelo, celá řada dalších je na pokraji vyhynutí. Hlavně druhy lesní a stepní.

Housenky se živí různými druhy trav. Často ale vyžadují trsy v rozvolněné vegetaci s volnými ploškami. Mají noční aktivitu, ve dne jsou schované v trsech trav. 

Ohniváčci a ostruháčci

Patří do příbuznosti modrásků. Jsou jim velmi podobní tvarem křídel i kresbou, jen nejsou modří.

Ohniváčci jsou silně vázáni na svoje stanoviště, jsou mezi nimi druhy spíše stepní i vyloženě mokřadní. Některé druhy jsou opravdu ohnivě zbarvení.

Ostruháčci jsou k vidění vzácně. Žijí skrytě, řada druhů vysoko v korunách stromů. Přezimují často ve stadiu vajíčka.

 

Soumračníci

Jsou drobní motýlci, kteří připomínají spíše noční motýly. Obvykle létají prudkým, klikatým letem, a po usednutí nehybně spočívají na rostlinstvu, z nějž posléze opět bleskurychle startují.

Řada druhů je vyloženě stepních a rychle z naší krajiny mizí.